HOME: Gate* Metelka*Juenger*Letzel*Oratoria* Houslaři*Fukač* Mysliveček*Kantor* Vysokokohout*Seminar 2000*18. století*Náchodsko

 

 

BULLETIN 1/2001

České společnosti pro výzkum 18. století

(národní součást společnosti ISECS/SIEDS)

 

TÉMATA:


 

 

První konference České společnosti pro výzkum 18. století

 

První akce, jíž se Česká společnost pro výzkum 18. století představila širší odborné veřejnosti, byla mezioborová vědecká konference "Slovo - zvuk - obraz v raném novověku". Konference se uskutečnila 11. listopadu 2000 a jejím spolupořadatelem byl Historický ústav Akademie věd ČR. S nasazením všech sil, nicméně hladce, se podařilo zvládnout změnu místa z původně plánované vily Lanna na budovu Akademie věd na Národní třídě, vynucenou opravou vodovodu v Dejvicích.

Místopředsedovi společnosti a moderátorovi převážné části konference Jiřímu Mikulcovi se dařilo krotit autory delších referátů i příliš nedočkavé příspěvky do diskuse, takže v referátech bylo předneseno všechno, co bylo na programu, a v diskusi byla snad řečena většina toho, co být řečeno mělo. Čest udělala konference i adjektivu "mezioborová". Pořadatelé strukturu konference nejen dobře promysleli, ale také ji dodržovali: hlavní referát následovaný jedním až dvěma koreferáty a diskusí ve všech třech tematických blocích, slovesném, hudebním i výtvarném.

Následující řádky budou spíše shrnutím osobních dojmů než přísně objektivním zhodnocením a popisem. Za prvé: třebaže jednou z hlavních badatelských oblastí Mezinárodní společnosti pro studium 18. století je osvícenství, v české národní odbočce znamená 18. století především baroko. Tato skutečnost se odráží i ve formulování badatelských úkolů společnosti, tak jak byly uvedeny v prvním čísle tohoto bulletinu. Skutečně "osvícenský" příspěvek měla pouze Martina Grečenková, Jiří Kroupa však přednesl pro tuto situaci velmi příznačný referát zamýšlející se právě nad posuny vnímání některých významů v epoše baroka a osvícenství. 

Po úvodním slovu Pavla Preise následoval referát Alexandra Sticha Jazyková kultura českého raného novověku. Poměrně záhy se začaly rýsovat okruhy problémů, z nichž každý by stál za uspořádání samostatné konference: například problematika gramotnosti v druhé polovině 17. a v 18. století a možnosti tehdejšího prostého člověka vnímat to, co dnes nazýváme barokní literaturou v psané, resp. tištěné formě. Nacionální pojímání dějin zanechalo velký dluh v podobě záplavy jen málo dotčené německy psané produkce, a tak oprávněně zaznělo, že se zde otvírá široké pole působnosti pro českou germanistiku. Martin Svatoš zase připomněl závislost některých používaných literárních forem na latinských humanistických předlohách. S koreferáty vystoupili Jiří Mikulec (Bohemia Pia? Ke zbožnosti mezi barokem a osvícenstvím v Čechách) a Martina Grečenková (Jak číst anekdoty? Od černé kroniky k "osvícenské" propagandě); poslední z nich pak vyvolal řadu otázek, zdali metody, použité na francouzském materiálu, byť s nepřímým vztahem k českým zemím (protagonisty anekdoty byli členové císařské rodiny), lze využít i v českém prostředí. 

Živou debatu, která se rozproudila po přednesení příspěvků v bloku "Zvuk" (hlavní referát Tomislav Volek, koreferáty Tomáš Slavický a Milada Jonášová), nepodnítili přímo přednášející, ale Robert Hugo, který představil hudební projekt připravovaný v rámci výstavy "Sláva barokní Čechie". Jedná se o rekonstrukci barokní opery "Praga nascente" z repertoáru sporckovského divadla. Zdá se, že způsoby a možnosti interpretace historických hudebních děl jsou velmi citlivou otázkou, na niž existuje celé spektrum odpovědí a názorů: snaha věrně se přiblížit dobovému pojetí vzbuzuje u zastánců vysoké míry stylizace a přizpůsobení díla současnému vnímání a divákovi hluboké pochybnosti a naopak. 

Závěrečný blok patřil výtvarnému umění, s hlavním referátem vystoupil Jiří Kroupa, s koreferátem Markéta Holubová. Název příspěvku Jiřího Kroupy Mezi světlem zázraku a světlem osvícenství (úvahy nad posledními velkými publikacemi: M. Horyna /Santini/ a Mehr Licht /výstava o evropském osvícenském umění ve Frankfurtu n. M./ a nad jejich významem pro rozvoj dějin umění v daném období) přímo navádí k obsahové charakteristice konference: převažovalo barokní světlo zázraku. Nezbývá než doufat, že Česká společnost pro výzkum 18. století nezůstane dlouho jenom u jedné zajímavé akce.

Hedvika Kuchařová

 

Výkonný výbor ISECS/SIEDS v Lausanne 

V září 2000 se konalo pravidelné výroční zasedání Výkonného výboru SIEDS, které letos zorganizovala Švýcarská společnost pro studium 18. století ve spolupráci s univerzitami v Lausanne a v Ženevě. Zúčastnilo se ho 54 osob, členů stálého výboru SIEDS a zástupců jednotlivých národních společností. Jeho cílem bylo, jako obvykle, prodiskutovat otázky, vyřešit problémy a schválit opatření, na nichž v průběhu roku pracoval a která připravil Stálý výbor, a zajistit pravidelné mezinárodní akce organizované pod hlavičkou SIEDS, jakými jsou kongresy osvícenství či semináře o 18. století. Zasedání Výkonného výboru se již podruhé účastnila i ČSVOS, tentokrát samozřejmě jako plnoprávný člen Mezinárodní společnosti pro studium 18. století (prvně jsme se tohoto zasedání účastnili v červenci 1999 v Dublinu, kde se jednalo o našem přijetí do SIEDS, jak bylo uvedeno v Bulletinech 1/99 a 1/2000). 

Zasedání řídila místo současného prezidenta SIEDS Alberta Postigliola (nepřítomného ze zdravotních důvodů) první viceprezidentka společnosti Marie - Christine Skunckeová za účasti generálního sekretáře Simona Daviese, jeho asistentky Deidre Dawsonové a asistenta pokladníka Jense Häselera; technický sekretariát společnosti zastupovala Janet Goddenová z Voltaire Foundation. Některé z otázek projednávaných na zasedání se přímo týkají i našich badatelů, o dalších je dobré být alespoň informován, proto si některé z nich dovoluji v krátkosti připomenout. Po úvodní zprávě viceprezidentky Skunckeové a sekretáře Daviese byla první část jednání věnována personálním, finančním a "institucionálním" otázkám. Na místo Carol Blumové, která odstoupila z funkce pokladníka SIEDS, byl pokladníkem zvolen dosavadní asistent pokladníka Jens Häseler a jeho novým asistentem Graham Gargett, prezident irské společnosti. Jens Häseler přednesl zprávu o stavu financí SIEDS v období od 1. 8. 1999 do 31. 7. 2000, zhodnotil příjmy a výdaje společnosti a představil rozpočet, s nímž je možné počítat pro akce a publikace SIEDS v roce 2001 (zpráva je k dispozici v HÚ AVČR). Výbor rovněž odsouhlasil vznik nového poradního orgánu, "Komise pro finanční prostředky", který by měl navrhovat finanční priority a kontrolovat rozdělení prostředků na jednotlivé aktivity organizované v rámci SIEDS, zvláště na semináře "začínajících" badatelů a na stipendia a organizaci kongresů osvícenství. 

Významným bodem jednání byla samozřejmě organizace příštího, již jedenáctého, kongresu osvícenství, který se bude konat 3. - 10. 8. 2003 na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. "Sekretář kongresu", profesor Peter Reill (UCLA, Center for 17th and 18th Century Studies, ISECS Congress Correspondence, 310 Royce Hall, 405 Hilgard Avenue, Los Angeles, CA 90095-1404, USA, e-mail: reill@humnet.ucla.edu) poreferoval o předběžném programu celé akce. Za oficiální jazyky kongresu byly zvoleny angličtina, francouzština a španělština. Kongres bude jako vždy pluridisciplinární a členové SIEDS na něm mohou předvést výsledky výzkumu všech možných problematik. Přesto však organizátoři již vytkli některá specifická témata, která jsou blíže spjata s místem konání kongresu a měla by tedy být na tomto setkání zastoupena. Jde o problematiku kinematografie jako prostředku zobrazení představ o 18. století a o otázku vztahu mezi Evropou a ostatními kontinenty, "pohledu na druhého", ve Století rozumu. 

Na kongresu by měly být zastoupeny dva typy pracovních setkání. Prvním z nich jsou dle představ organizátorů sekce věnované konkrétnímu tématu, na nichž budou hovořit tři až čtyři přispěvatelé, druhým pak bude forma "kulatého stolu" s účastí většího počtu badatelů. Jeho účastníci představí pouze krátká shrnutí výsledků či podnětů výzkumu k širší badatelské problematice. Všichni, kdo mají zájem organizovat nějakou sekci či "kulatý stůl", by měli odeslat svůj návrh nejpozději do 1. 6. 2001 na výše uvedenou adresu Petera Reilla, uvést název připravované sekce a jména osob, které se do ní již přihlásily. Po zveřejnění přihlášených sekcí a "kulatých stolů" na internetu budou moci přihlásit své referáty další jednotliví badatelé a to nejen k tématům uvedných sekcí, ale i k jiným problematikám, které je zajímají. Zájemci o kongres mohou rovněž organizátory požádat o určitou finanční podporu, která by jim umožnila zúčastnit se tohoto setkání (více informací bude k dispozici na adrese: www.isecs.ucla.edu nebo je možné obrátit se s konkrétními dotazy přímo na P. Reilla). Členové ČSVOS by neměli váhat a měli by využít této příležitosti k představení našich badatelských výsledků světu. 

Na zasedání Výkonného výboru v Lausanne se rovněž hovořilo o místě konání kongresu osvícenství v roce 2007. První nabídka přišla z Francie, jejíž delegát, Claude Lauriol, navrhl jako případné hostitelské město pro tuto akci univerzitní město Montpellier. 

Jedním z velmi živě projednávaných bodů zasedání byl boj mezi "osvícenskými" vědeckými centry o přízeň a zakázky SIEDS. Voltaire Foundation poskytovala dlouhodobě technické služby SIEDS a vydávala Répertoire badatelů v oblasti osvícenství. Její ředitel Andrew Brown ji ovšem v roce 1997 opustil a odjel z Oxfordu. Ve Ferney-Voltaire ve Francii se ujal vedení Mezinárodního centra pro studium 18. století a pokračoval v práci, kterou vedl ve Voltaire Foundation včetně nabídky služeb SIEDS, ale toto řešení nebylo příznivci Voltaire Foundation chápáno příliš pozitivně. Předchozí prezident SIEDS, Jochen Schlobach, ovšem podepsal smlouvu na technické a elektro- nické zajištění SIEDS s oběma institucemi, což vedlo k velkému napětí mezi těmito konkurenty, které vyvrcholilo na kongresu v Dublinu. Stálý výbor SIEDS se v průběhu minulého roku snažil alespoň rozdělit jednotlivé zakázky mezi oba konkurenty, z nichž každý chtěl zajišťovat všechno, včetně přípravy a šíření Répertoire badatelů. Nakonec se spíše přikláněl k návrhu vypovědět smlouvu Andrew Brownovi, jehož odborné kvality jsou sice nesporné, ale uškodilo mu, dle mínění některých zasvěcených badatelů, jeho chování vůči Voltaire Foundation. Po dlouhých debatách se Výkonný výbor SIEDS v Lausanne usnesl na tom, že nebude zatím uzavírat dlouhodobou smlouvu ani s jednou institucí, nechá tuto problematiku projednat rovněž národními společnostmi, členy SIEDS, a na svém příštím setkání přijme definitivní stanovisko. Celou situaci zkomplikoval ještě vznik dvou rivalizujících společností, Société Voltaire ve Ferney a Société des études voltairiennes na Sorbonně, které se rovněž obě cítí být spřízněny se SIEDS a zároveň zastávají různé postoje k oběma uvedeným konkurenčním badatelským centrům. I badatelské instituce a společnosti v oboru osvícenství mají tedy své "aféry" a mocenské spory mezi přívrženci jednotlivých skupin jsou pro nás obtížně proniknutelné (o uvedených institucích a společnostech a jejich sporech pojednává například článek od Alaina Sallesa La grande querelle des sociétés Voltaire, Le Monde, 8. 9. 2000). Voltaire Foundation, která je součástí oxfordské univerzity, však i nadále zajišťuje Répertoire a základní technické zázemí pro SIEDS, Centrum ve Ferney pak část jejích webových stránek. Pokud by se SIEDS do budoucna nepodařilo vyřešit otázku smlouvy s těmito institucemi, v úvahu by připadala instituce třetí, Ediční dům Honoré Champion, který rovněž přednesl SIEDS návrh na spolupráci v oblasti její ediční činnosti a zajištění jejích elektronických stránek. 

Zájemcům o detailnější informace o jednáních Výkonného výboru SIEDS jsou k dispozici zápisy z jeho jednání (Dublin, Lausanne bychom měli obdržet v nejbližší době) v "archívu" ČSVOS v HÚ AVČR pořízené generálními sekretáři a viceprezidenty SIEDS. Členové ČSVOS mohou (nebo by v zájmu včasného a přesného získání informací o aktivitách i možných stipendiích SIEDS měli) konzultovat rovněž internetové stránky technického sekretariátu a institucionálních spolupracovníků SIEDS: Voltaire Foundation - www.voltaire.ox.ac.uk  a Mezinárodního centra pro studium 18. století ve Ferney - www.c18.org.
Martina Grečenková

 

Sláva barokní Čechie

Výstava památek barokní kultury v Čechách, kterou připravuje Národní galerie v Praze pro letošní rok [srov. Bulletin 1/2000] chce navázat na legendární přehlídku "Pražské baroko" z roku 1938 a současně hodlá atraktivním způsobem představit výsledky vědeckého bádání na poli dějin 17. a 18. století u nás. Počtem exponátů bude pravděpodobně nejrozsáhlejší přehlídkou barokního umění v naší historii. Řazení exponátů bude odlišné od dosavadní praxe: nevychází z vývojových řad a přijatých periodizačních mezníků, nýbrž z příznačných kulturních témat (císařský dvůr, duchovenstvo, šlechta, slavnosti, město a vesnice atd.). Podle předběžného odhadu budou zhruba dvě třetiny exponátů od roku 1938 vystaveny poprvé nebo vůbec poprvé.Většina milovníků hudby se jistě zeptá, jestli taková výstava najde adekvátní odezvu na poli hudebním. Ano, "Sláva barokní Čechie" skutečně představuje příležitost nejen k zamyšlení nad českou barokní hudbou. Většina z nás si pod tímto termínem představí Adama Michnu, Pavla Vejvanovského a několik dalších vyvolenců, známých již od konce 19. století, ale v rámci výstavy bychom měli mít možnost skutečně nahlédnout i do mnohotvárného hudebního života "barokních Čechů". Dramaturgie doprovodných hudebních pořadů výstavy se tedy snaží představit maximum toho, co mohli slyšet obyvatelé Prahy od začátku 17. do druhé poloviny 18. století.

Není třeba příliš zmiňovat problémy s opatřováním finančních zdrojů, protože jsou samozřejmé. Bohužel se např. nepodaří provést slavnou korunovační operu Johanna Josepha Fuxe Costanza e Fortezza z roku 1723. Pravděpodobně však budeme moci shlédnout rekonstrukci historicky první opery o Přemyslovi a Libuši s hudbou A. Vivaldiho a dalších italských autorů Praga nascente di Libussa e Primislao, která měla premiéru v Praze roku 1734, a stejně tak velmi úspěšnou pražskou inscenaci intermezza Johanna Adolfa Hasseho Don Tabarano. Z tvorby nejvlivnějších italských autorů přelomu 17. a 18. století zazní ještě scénické provedení opery L' Avvidita di Mida Antonia Draghiho a serenaty La Senna festeggiante Antonia Vivaldiho. V kostele Nejsv. Salvátora v Klementinu budou uvedena oratoria A. Draghiho a Jana Dismase Zelenky komponovaná pro Prahu. K zajímavým momentům doprovodného programu jistě patří i provedení mikulovské piaristické hry Amoris Divini dilectio nebo rekonstrukce staroměstské poutní slavnosti ke svatému Peregrinovi. V kostele sv. Šimona a Judy zazní rekonstrukce liturgické slavnosti s hudbou Antonia Lottiho a Jana Dismase Zelenky a mše opomíjeného benediktinského autora Gunthera Jacoba, jednoho z nejslavnějších skladatelů barokní Prahy. Tento program bude obohacen o řadu komorních koncertů, z nichž na prvním místě jmenujme obnovení tzv. Hartigovské akademie koncertů, které začátkem 18. století probíhaly na Starém Městě pod patronací hraběte Hartiga. Doprovodný hudební program nebude omezen jen na Prahu. Můžeme se těšit například na koncerty v klášteře Kladruby u Stříbra, v klášteře v Plasích, připravujeme varhanní koncerty na památných varhanách jihozápadní Moravy, je pravděpodobné, že pražský program bude možné zopakovat v dalších městech.Na závěr bych rád zmínil, že snahou dramaturgie je sdružit instituce, které se zabývají provozováním barokní hudby ke společnému bohatému zajímavému projektu a chtěl bych všem poděkovat za  vstřícný přístup a dosavadní vynaloženou námahu. 
Robert Hugo, dramaturg hudebních programů výstavy
(převzato z bulletinu "Česká hudební společnost - Zprávy prosinec 2000") Další informace: www.barok.czbarokinfo@ngprague.cz Mgr. Martina Šťastná, tel. 24 81 07 58/283

 

Jazyk vědy a evropská korespondence v 18. století 

Na podzim 2000 se uskutečnily pod hlavičkou SIEDS dvě mezinárodní konference o komunikaci v raném novověku. První z nich, která se konala 21. září na univerzitě v Lausanne a v zámku Oron v okolí Ženevského jezera, dalo podnět setkání Výkonného výboru SIEDS ve Švýcarsku. Realita této země, v níž se vždy hovořilo několika jazyky (kromě francouzštiny, němčiny, italštiny tu byl speciální jazyk romanche a stále více se do vědeckého a ekonomického jazyka prosazující angličtina), a která v 18. století byla křižovatkou mezi hlavními kulturními centry osvícenské Evropy, se odrazila v tématu konference s názvem "Jazyky jako nástroj vědecké komunikace". Jejím organizátorem byl profesor Etienne Hofmann z Ústavu pro interdisciplinární výzkum Fakulty sociálních a politických věd lausannské univerzity a Švýcarská společnost pro studium 18. století. Otázky komunikace mezi učenci měly být pojaty z různých úhlů pohledu, které se týkaly mezinárodní spolupráce mezi vědci, překladů jejich děl, dobové odborné terminologie, preference jednoho "světového" jazyka nebo naopak zájmu o prosazení národního jazyka do vědeckého života. Rétorika, argumentační linie, logika i gramatika patřily rovněž k tématům, která mohla přispět k rozpracování této problematiky.Na konferenci vystoupili účastníci z osmi zemí, pro něž byla kulturní i jazyková různorodost v 18. století typická nebo patřily do jedné z mimoevropských kulturně - jazykových sfér, které se však rovněž dostávaly do styku s evropskou vzdělaností. Takovouto oblastí byla například Čína, jejíž zástupce, Zhilian Zhang (Čínská společnost pro studium 18. století) pohovořil o pojmu používaném v dobové Číně pro označení cizince - Evropana a jeho jazyka. Jens Häseler (Německá společnost pro studium 18. století) rozebral pozici francouzštiny jako jazyka kulturního světa 18. století a jazyka pruského dvora ve vztahu k němčině prosazující se do vědeckého života. Otázkou jazyka jako prostředku sdělování vědeckých poznatků se zabývali i další přispěvatelé. Fritz Nagel (švýcarská společnost) ve velmi fundovaném referátu pohovořil na příkladě korespondence rodiny Bernoulliů o vzniku moderní matematické terminologie. Dimitris Apostolopoulos (řecká společnost) pojednal o roli řečtiny ve vědecké komunikaci v 18. století v jihovýchodní Evropě a Martina Grečenková (ČSVOS) o jazykové situaci v české vědecké obci ve druhé polovině 18. století, včetně dobové debaty o možnostech uplatnění češtiny a úvah o vytvoření univerzální řeči. Zbylé referáty se zaměřovaly především na politickou argumentaci a jazyk literárních prací. Birgitta Berglund-Nilsson (švédská společnost) rozebrala metafory a argumentační roviny jednoho pamfletu z roku 1776, který útočil na novou terminologii fyziokratů. Tereza Kostkiewicz (polská společnost) a Nikolay Aretov (bulharská společnost) věnovali své příspěvky jazykové různosti děl osvícenských autorů jejich zemí. 

Druhá mezinárodní konference o komunikaci v 18. století nazvaná "La Plume et la Toile. Pouvoirs et réseaux de correspondance dans l´Europe des Lumieres" se konala ve dnech 26. a 27. října 2000 na Université d´Artois v Arrasu. Kromě Artoiské univerzity toto odborné setkání zaštítily další vědecké instituce jako francouzské Národní centrum pro vědecký výzkum a Akademie věd, literatury a umění v Arrasu. Konferenci, jejímž hlavním organizátorem byl Pierre-Yves Beaurepaire z Centra pro historický a geografický výzkum Artoiské univerzity, předsedal Daniel Roche z College de France. V Arrasu se tak setkali badatelé z Francie, Švýcarska, Nizozemí, Belgie, Německa, Anglie a Čech zabývající se různými aspekty korespondence a kontaktů v Evropě v raném novověku.

Konference byla součástí mezinárodního výzkumného projektu Communication en Europe a l´âge classique (1685-1789), který vznikl v roce 1998 s cílem vytvořit elektronickou edici filozofické, vědecké a hugenotské korespondence a atlas evropské korespondence podchycující její jednotlivé sítě. Filozofické, literární, zednářské a vědecké kontakty se v osvícenské Evropě rozmáhaly v nadnárodní a nadkonfesijní perspektivě a postupně uskutečňovaly to, co Daniel Gordon nazval "občanstvím bez nejvyšší moci". Konference tedy chtěla na základě konkrétních případů prezentovaných jednotlivými účastníky vysledovat mocenskou hru a vlivy jednotlivých skupin korespondentů, které strukturovaly Republiku učených, Všeobecnou republiku zednářů a Mezinárodní společenství hugenotů, sledovat vůdčí osobnosti a centra korespondenčních sítí, jejich vzájemnou konkurenci a strategii získávání informací. Jejím cílem bylo rovněž podchytit a zmapovat vztahy mezi různými prostředky dobové komunikace, jakými byly kromě korespondence například akademické soutěže či vědecká a literární periodika. Setkání mělo reflektovat jak tyto skutečnosti, tak přínos nových informačních technologií k jejich výzkumu. 

Konferenční jednání byla rozdělena do pěti tématických bloků, z nichž první byl věnován protestantské korespondenci v Evropě. O vzniku a fungování korespondenční sítě hugenotů v exilu po odvolání ediktu nantského, o jejich zapojení do dobové vědecké komunikace a o hlavních představitelích této sítě pojednali Claude Lauriol a Hubert Bost (Universita v Montpellieru), Christiane Berkvens-Stevelinc (Univerzitní knihovna v Leydenu) a Jean-Daniel Candaux (Univerzitní a veřejná knihovna v Ženevě). Konkrétním problémům edic dopisů a osobnostem jednotlivých korespondentů byl vyhrazen zvláště druhý tématický blok. Podnětný referát zde přednesl Edgar Mass (Univerzita v Lipsku), který na základě ukázek semiotického rozboru korespondence Voltaira, Rousseaua a Montesquiea poukázal na nepřesnosti v dosavadních vydáních jejich písemností a představil zásady nové edice Montesquieovy korespondence. Michel Figeac (Univerzita Bordeaux III) pohovořil o korespondenci maďarské šlechty s představiteli západoevropského osvícenství a Françoise Weil (Dijon) rozebrala nově objevené dopisy ilustrující způsoby šíření neoficiálních zpráv v Paříži v letech 1715-1719. V dalším bloku, věnovaném vědecké a odborné korespondenci, promluvil Jean-Pierre Vittu (Univerzita v Orléans) o vztahu mezi jedním z prvních vědeckých časopisů, Journal des savans, jeho korespondenty a vědeckou obcí. Stefan Haechler (Univerzita v Bernu) ukázal propojení dvou korespondenčních sítí vědců, Alberta Hallera a Carla Allioniho, a jejich vliv na šíření informací a vědeckých objevů. Obdobnou problematiku, tentokrát na příkladě osobních setkání fyziokratů, "ekonomů" a hospodářských úředníků, nastínila ve svém příspěvku Christine Lebeau (Univerzita Marca Blocha ve Štrasburku). Martina Grečenková (HÚ AVČR) ukázala na příkladě kontaktů J.N. Windischgrätze s Condorcetem a dalšími představiteli evropských akademií vznik a fungování korespondenční sítě kolem vědeckého projektu typu akademické soutěže. Čtvrtý blok konference byl zaměřen na "ideologické" debaty a propagandu některých korespondenčních skupin. Zazněly zde referáty věnované dobové "feministické" korespondenci (Suzan van Dijk, Univerzita v Amsterodamu) a "protifilozofickým" korespondenčním sítím (Dries Vanysacker, Katolická univerzita v Lovani). Charles Coutel (Artoiská univerzita) uzavřel významným teoretickým příspěvkem o vzniku pojmu korespondenční "síť" v 18. století a o jeho rozpracování v Condorcetově díle.

Zcela jiný pohled na sledovanou problematiku představily příspěvky bloku věnovaného možnostem, které nabízí počítačové zpracování a internetové zpřístupnění korespondencí. Eric-Olivier Lochard, Dominique Taurisson (Univerzita v Montpellieru), Stéphane Haffemayer (Grenoble) a Sylvain Giraud (Oxfordská Voltaire Foundation) prezentovali a podrobili diskusi své vlastní přístupy a programy k co nejúplnějšímu a nejdostupnějšímu publikování osvícenských korespondencí a periodik v elektronické podobě. Konference v Arrasu tak podtrhla nutnost zamyslet se nad korespondenčními sítěmi z hlediska jejich sociologie a geografie a konfrontovat přístupy historiků s pohledem specialistů nových informačních technologií. Jednotlivé příspěvky účastníků a jejich diskuse obohatily dosavadní výsledky bádání jak o nové metody studia, tak o dosud méně známé či neznámé prameny, a hlavně ukázaly zajímavá propojení mezi jinak odděleně zkoumanými korespondenčními skupinami. Konference tak výrazně přispěla ke sledovanému cíli - atlasu evropské raně novověké korespondence. 
Martina Grečenková 

Náměty na příští konference: 

 

 

Knihovnička ČSVOS

Výbor děkuje ThDr. Janu Bomberovi, čestnému členovi ČVOS, za to, že věnoval do knihovničky společnosti své publikace (tamtéž k dispozici kompletní bibliografie dr. J. Bombery z května 2000). Knihovnička obsahuje v současné době následující tituly (k prezenčnímu studiu přístupné v sídle společnosti v Historickém ústavu AV ČR po předchozí telefonické domluvě):
Práce dr. J. Bombery:
Divadelní hry piaristických škol v Kroměříži, in Zpravodaj Muzea Kroměřížska 1983, č. 2, s. 18-27.Výchova a vzdělání piaristů v našich zemích, in Jižní Morava 20, 1984, s. 113-122.
O posmrtné magii na libavském panství v 18. století, in Ročenka Okresního archivu v Olomouci za rok 1984, Olomouc 1985, s. 79-93. 
Bernard Bartlicius (1646-1716). Příspěvek k dějinám barokní analistiky, in Jižní Morava 21, 1985, s. 1-10.
Divadelní hry piaristických škol v Bruntále, in Časopis Slezského muzea v Opavě, vědy historické, série B, roč. 36, 1987, s. 229-238.Češi a Němci v piaristickém řádu v českých zemích v 18. století, in Jižní Morava 25, 1989, s. 193-201. Piaristisches Schulwesen in Böhmen und Mähren im 17. Jahrhundert, in Archivum Scholarum Piarum XIV, Roma 1990, s. 167-192.
Divadelní hry piaristických škol v Litomyšli, in Sborník prací východočeských archivů, č. 7, Zámrsk 1990, s. 9-32.
Piaristé jako učitelé a vychovatelé ve službách šlechty, in Jižní Morava roč. 31, sv. 34, 1995, s. 25-42.
Piaristé v Příboře. Sborník příspěvků z odborného sympozia 300 let piaristického gymnázia v Příboře, konaného 1.-3. června 1995, Nový Jičín 1995 [ve sborníku publikována studie J. Bombery: Divadelní hry a deklamace piaristických škol v Příboře, s. 150-176]. 
M. Zemek-J. Bombera-A. Filip: Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1631- 1950, Prievidza 1992.
Dary od ISECS / SIEDS a různých národních společností:
Aufklärung als Mission. La mission des Lumieres. Akzeptanzprobleme und Kommunikationsdefizite. Accueil réciproque et difficultés de communication. Herausgegeben von Werner Schneiders, Das achtzehnte Jahrhundert, Supplementa, Marburg, 1993
La recherche dix-huitiémiste. Objets, méthodes et institutions (1945-1995)/Eighteenth-Century Research. Objects, methods and instutions (1945-1995), éd. Michel Delon, Jochen Schlobach, Paris, 1998
Raison universelle et culture nationale au XVIIIe siecle/Universal reason and national culture in the 18th century, éd. David A. Bell, Stéphane Pujol, Paris, 1999
Das Achtzehnte Jahrhundert. Zeitschrift der Deutschen Gesellschaft für die Erforschung des achtzehnten Jahrhunderts 24, Wolfenbüttel, 2000, č. 1
Rundbrief der Deutschen Gesellschaft für die Erforschung des achtzehnten Jahrhunderts, Wolfenbüttel, 2000, č. 23 (obsahuje přehled konferencí organizovaných pod hlavičkou německé společnosti do počátku 2003)
Biuletyn polskiego towarzystwa badań nad wiekiem osiemnastym, Warszawa, 2000, č. 4 (obsahuje polskou bibliografii "osvícenských" studií za rok 1999)
International directory of eighteenth-century studies/Répertoire international des dix-huitiémistes, Oxford, 1995, 2000

Zpráva pokladníka

Prosím toho člena naší společnosti, který poukázal na konto úhradu členských příspěvků ve výši 300 Kč dne 20. října 2000 prostřednictvím České pošty poštovní poukázkou typu A (variabilní symbol převodu 2294000002), aby se přihlásil a odhalil tak svoji totožnost. Teprve potom můžeme jeho platbu zaregistrovat.

Alena Jakubcová 

 

Kruh přátel českého jazyka

( v Praze při Klubu Melantrich) upřímně zve všechny své příznivce i nové zájemce o problémy a taje českého jazyka na přednášky jarního běhu roku 2001:

1 7.03. Jonatan VINKLER (Lublaň): Pavel Josef Šafařík a slovinská literatura a kultura

2 14.03. J. P. LOCHER (Bern): Výsledky a úkoly slavistiky a bohemistiky ve Švýcarsku 

3 21.03. Jaromír KRŠKO (Bánská Bystrica): Sociálno-psychologické aspekty prezývok

4 28.03. JAZYKOVÁ PORADNA - Jazyková lektorna v novinách: Kolektiv:Martina Šulcková - Eva Vašíčková - Jan Jaroš a j.

5 4.04. Antonín PETRUŽELKA: Pohádkové a bájeslovné bytosti a političtí činitelé ve sbírkách Ivana Blatného

6 11.04. Bohumil VYKYPĚL (Brno): Dvě historicko-sémantické glosy: Kdo byli suppani a proč je sv.Václav vévoda české země a kněz náš

7 18.04. Josef ŠIMANDL: Slovesa na -írovat: Jak se žije nechtěnému dítěti

8 25.04. Marie BOKOVÁ: Český herec Václav Voska

9 2.05. Jaromír SLOMEK: Ferdinand Peroutka slovem a písmem

10 16.05. Petr ŠÁMAL: Myšlení o literatuře v 50.letech

11 23.05. Jiří HONZÍK: Jiří Mulač - překladatel

12 30.05. KULATÝ STŮL: Patriotismus a nacionalismus v českém raném novověku (jazyková otázka) Řídí: Alexandr         STICH            

Přednášky se konají každou středu od 18.hodin v posluchárně č.18 FFUK (nám. J. Palacha) - s výjimkou 9.05.
Bližší informace o činnosti KPČJ lze získat telefonicky u tajemníka Kruhu ING.VLADIMÍRA ŠMILAUERA na tel. č. 333 54 335 nebo vždy před přednáškou. Zde je možno se za člena KPČJ i přihlásit, případně zaplatit členské příspěvky, pokud nepoužijete přiložené složenky. 

Valná hromada České společnosti pro výzkum 18. století

V souladu se stanovami ČSVOS svolává výbor Společnosti valnou hromadu členů. Bude se konat v sobotu 24. března 2001 od 10.00 hodin v přednáškovém sále Národního muzea na Václavském náměstí v Praze.

Program:

 

Ještě jedna konference o baroku

Další schůzkou přípravného výboru pod předsednictvím doc. PhDr. Václava Ledvinky, CSc. (Archiv hlavního města Prahy) a za účasti prof. PhDr. Jiřího Peška, CSc. (Institut mezinárodních studií FSV UK), doc. PhDr. Víta Vlnase, CSc. (Národní galerie), PhDr. Michala Šroňka, CSc. (Ústav dějin umění AV ČR) a doc. PhDr. Svatavy Rakové, CSc. (Historický ústav AV ČR) pokračuje příprava mezinárodní vědecké konference o českém baroku jako civilizačním fenoménu nazvaná Barokní Praha - Barokní Čechie 1620-1740. Pořadatelé naplánovali toto setkání na dny 24 . - 27. září 2001 do prostor dvou monumentálních pražských kulturně-historických památek, Anežského kláštera a Clam-Gallasova paláce. Plenární zasedání rámující jednání v sekcích budou věnována velkým tématům oboru: Reflexe českého a zahraničního bádání o barokní kultuře (koordinátor prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc.), Barokní životní styl (Prof. Dr. Karl Vocelka), Barokní Praha a barokní kultura (Doc. PhDr. Jan Royt, CSc.) a Otázka svědomí a svobody víry (PhDr. Martin Svatoš, CSc.), konferenci pak uzavře blok Druhý život baroka (PhDr. Zdeněk Hojda, CSc). Jednání v sekcích bude tématicky pokrývat dvě tváře barokního života - převážně kulturní, dosud živou, přetrvávající v podobě hmotných odkazů (výtvarné umění, architektura, divadlo, hudba, ale i sběratelství, geneze uměleckých děl, knižní tvorba a kultura) a specifickou dobovou podobu a nahlížení obecných společenských fenoménů (barokní rezidenční centrum a periférie, státní správa, společenská organizace, etnické menšiny, vzdělanost, válka a mír). Návštěvy koncertů a výstav a bezprostřední styk s barokem prorůstajícím současnou Prahu bude jistě vítaným doplněním zážitku z konferenčního setkání.
Svatava Raková


BULLETIN 1/99

České společnosti pro výzkum 18. století

(národní součást společnosti ISECS/SIEDS)

http://www.jmc.cz/stan/18stol

 

 


TÉMATA:


Zápis z ustavujícího setkání České společnosti pro výzkum 18. století (ČSVOS)

dne 13. března 1999 v zasedací síni Národní knihovny ČR

1. Shromáždění zahájil dr. J. Mikulec a představil členy přípravného výboru (doc. L. Sochorová, dr. J. Mikulec, Z. Petrášková, prom. fil., dr. A. Jakubcová a dr. M. Grečenková).

2. PhDr. A. Jakubcová zdůraznila potřebu prezentace českého bádání v rámci ISECS, informovanosti o aktivitách, které se v rámci ISECS odehrávají, a zprostředkování kontaktů uvnitř bádání českého.

3. Jako host vystoupil prezident mezinárodní společnosti (ISECS) Prof. Schlobach, který promluvil o dějinách, současné struktuře a aktivitách ISECS.

4. PhDr. J. Mikulec shrnul průběh příprav na ustavující shromáždění a ohlasy, které přípravný výbor obdržel písemně jako reakci na zvací dopis.

5. V diskusi ke stanovám vystoupili: dr. J. Hanzal, Mgr. J. Mikuláš, Mgr. K. Bobková a M. Niubo. Jejich připomínky se týkaly způsobu voleb (veřejné-tajné), možnosti přímé volby předsedy, specifikace finančních zdrojů práce společnosti, rozšíření počtu kontrolorů činnosti a informovanosti členů o hospodaření.

6. Přítomní poté hlasovali o způsobu voleb. Podpořili nepřímou volbu předsedy (tj. předsedu a další funkcionáře volí výbor ze svého středu). Následným hlasováním byly stanovy spolu s navrženými úpravami a doplňky schváleny.

7. Hlasováním přítomní rozhodli též o konstitutivní formě členství v ISECS, která vyžaduje platbu 1£ ročně za každého člena. Umožňuje společnosti delegovat jednoho svého člena do výkonného výboru ISECS a každý její člen obdrží mezinárodní adresář.

8. Dr. Jakubcová představila kandidátku bu-doucího výboru ČSVOS, navrženou přípravným výborem.

9. Jako členové výboru byli zvoleni (v závorce počet hlasů): J. Kroupa (41), A. Jakubcová (41), J. Mikulec (41), H. Turková (41), M. Grečenková (38), P. Preiss (38), A. Stich (37).

10. Jako kontroloři hospodaření ČSVOS byli zvoleni: L. Sochorová a J. Mikuláš .

 

Tímto ustavujícím shromážděním byla založena Česká společnost pro výzkum 18. století a byl zvolen její výbor:

 

Prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc. (předseda)
kroupa@phil.muni.cz
Seminář dějin umění FF MU,
Arne Nováka 1
660 88 Brno
tel. 05-41 121 176 (zázn.)
Prof. PhDr. Pavel Preiss, DrSc. (místopředseda)
Benešovská 7
101 00 Praha 10
tel. 02-67 310 021

 

PhDr. Jiří Mikulec, CSc. (místopředseda)
mikulec@hiu.cas.cz
Historický ústav AV ČR,
Prosecká 76
190 00 Praha 9
tel. 02-86 88 23 34 nebo 86 88 21 21
PhDr. Martina Grečenková (sekretář)
grecenkova@hiu.cas.cz
Historický ústav AV ČR ,
Prosecká 76
190 00 Praha 9
tel. 02-86 88 23 34 nebo 86 88 21 21
PhDr. Helga Turková
Knihovna Národního muzea
Václavské náměstí 68,
115 79 Praha 1
tel.: 02-24 49 73 43
Prof. PhDr. Alexandr Stich, CSc.
Katedra českého jazyka FF UK
nám. Jana Palacha 2
116 38 Praha 1
tel.: 02-216 19 111
PhDr. Alena Jakubcová, Ph.D. (pokladník)
alena.jakubcova@czech-theatre.cz
Divadelní ústav
Celetná 17
110 00 Praha 1
tel. 02-24 809 113
 

Co je ISECS ?

Martina Grečenková International Society for Eighteenth-Century Studies (ISECS), s rovnocenně užívaným francouzským názvem Société Intenationale d'Etude du Dix-huitième Siècle (SIEDS). Hlavním cílem této organizace je tedy umož-ňovat, podporovat, usnadňovat a prohlubovat výzkum, vědecké kontakty a výměnu informací a podnětů týkajících se problematiky 18. století, a to v celosvětovém rámci. ISECS je ovšem institucí nejen mezinárodní, koordinu-jící kontakty mezi badateli z různých zemí světa, ale rovněž interdisciplinární, podporující spolupráci v dané oblasti výzkumu mezi specialisty různých obo-rů, jak historiky a literárními historiky, tak filozofy, muzikology, historiky umění, divadla, vědy, práva atd.

Mezinárodní společnost pro studium 18. století vznikla v šedesátých letech. U jejího zrodu stála skupinka evropských a amerických vědců, mezi nimiž byli mezi jinými Theodore Besterman, Roland Desné, Lester Crocker, René Pomeau a Franco Venturi.O projektu Společnosti se diskutovalo na prvním mezinárodním Kongresu osvícenství v Ženevě v roce 1963, kde se rovněž rozhodlo o jejím názvu. Prvním prezidentem nové Společnosti byl zvolen editor Voltairovy korespondence Theodore Besterman. Ovšem teprve v průběhu druhého mezinárodního kongresu, který se konal ve skotském St. Andrews v roce 1967, získala Společnost konkrétní institucionální charakter a některé rysy, které si zachovává dodnes. Bylo zde například rozhodnuto o jejím prvním výkonném orgánu, předchůdci pozdějšího Výkonného výboru, skládajícím se z prezidenta, tří viceprezidentů, sekretáře a pokladníka.

Po těchto prvních “zakládacích” kongresech následovalo v letech 1971 až 1995 sedm dalších mezinárodních Kongresů osvícenství (Nancy, 1971, New Haven, 1975, Pisa, 1979, Brusel, 1983, Budapešť, 1987, Bristol, 1991, Münster, 1995), v jejichž průběhu se diskutovalo mimo jiné také o změnách v organizaci ISECS, o její aktivitě a plánech do budoucna. Prezidenty Společnosti byli u příležitosti těchto kongresů postupně zvoleni L. Crocker (1971), R. Shackleton (1975), R. Pomeau (1979), R. Mortier (1983), R. Darnton (1987), H. Mason (1991) a Jochen Schlobach (1995). Ovšem nejvýznamnější změnou a přínosem v oblasti organizace mezinárodních kontaktů, o nichž se rovněž jednalo na těchto kongresech, byl postupný nárůst členské základny Společnosti o nové badatele z různých koutů světa a hlavně přibývání nových národních společností pro studium 18. století, které se ucházely o členství v ISECS. K prvnímtřem národním společnostem, britské, francouzské a severoamerické, které se ustavily v souvislosti se vznikem ISECS, přibyly v sedmdesátých letech společnosti kanadská, italská, nizozemská, německá, japonská a maďarská, v osmdesátých letech pak společnost rakouská, tuniská, čínská, australská, brazilská, španělská a řecká. V následujících letech se staly členy ISECS ještě společnosti jihoafrická, argentinská, belgická, irská, islandská, portugalská, švédská, švýcarská, bulharská, polská, rumunská, ruská, ukrajinská a jugoslávská. Tím se postupně naplňoval jeden z hlavních cílů ISECS, jímž je podle jejích Stanov napomáhat vzniku národních společností pro výzkum 18. století v těch zemích, kde ještě neexistují. Základní poslání ISECS - být společností mezinárodní, otevřenou bez rozdílu všem zemím - nabylo se vznikem četných národních společností reálné podoby.Mezinárodní společnost pro studium 18. století sdružuje tedy v současnosti třicet národních společností a více než osm tisíc badatelů. Jejím vrcholným orgánem je Generální shromáždění, které se schází jednou za čtyři roky u příležitosti mezinárodního kongresu a které schvaluje všechna podstatná rozhodnutí, zvláště členství nových společností v ISECS.

V době mezi kongresy je činnost Společnosti od roku 1971 koordinována Výkonným výborem, který se skládá ze šestnácti volených členů a z delegátů národních společností. Malé národní společnosti vysílají do Výboru pouze jednoho zástupce, početnější společnosti (čítající nad 750 členů) mají právo na dva delegáty. V čele Výboru stojí prezident Společnosti, tři viceprezidenti, generální sekretář, zástupce generálního sekretáře, sekretář pověřený přípravou kongresu, pokladník a jeho zástupce, tvořící tzv. Kancelář Společnosti. Členové Výboru jsou voleni na dobu čtyř let a mohou být znovu zvoleni do svých funkcí pouze jedenkrát.V období mezi setkáními Výkonného výboru zastává jeho agendu (ko-respondenci, žádosti o členství nových společností v ISECS, zprávy o různých konferencích týkajících se 18. století, publikace atd.) tzv. Stálý výbor složený z prezidenta Společnosti, jejího prvního viceprezidenta, generálního sekretáře a pokladníka. Výkonný výbor se schází jedenkrát do roka v zemi jedné z členských společností, aby projednával po dva až tři dny záležitosti týkající se ISECS, kontroloval činnost Stálého výboru, připravoval nové projekty a mezinárodní Kongresy osvícenství.

Jednacími jazyky Výkonného výboru, celé ISECS a jejich kongresů je angličtina, jako současný světový jazyk, a francouzština, jako “světový” jazyk 18. století.

Mimo mezinárodních Kongresů osvícenství, které se konají vždy jednou za čtyři roky a jichž se pravidelně účastní přes tisíc badatelů, ISECS organizuje ještě četné menší tématické konference či bilaterální setkání, umožňující nejen výměnu informací k určitému tématu, ale především konfrontaci různých metodologických přístupů k danému výzkumu.

Od roku 1989 ISECS organizuje každoročně například “Seminář Východ-Západ", jehož duchovním otcem je Robert Darnton. Tento seminář je otevřen začínajícím badatelům z různých oborů, pocházejícím částečně ze zemí střední a východní Evropy, částečně ze zemí západní Evropy a Severní Ameri-ky, a mluvícím anglicky nebo francouzsky, které spojuje zájem o problematiku 18. století. Cílem semináře je umožnit těmto badatelům navázání vzájemných kontaktů a konfrontaci metodologických přístupů k danému výzkumu vlastních různým kulturně-historickým sférám. Do dnešní doby proběhlo již jedenáct těchto seminářů, které se konaly v Berlíně, Paříži, Oxfordu, Münsteru, Wassenaaru atd. a které byly věnovány různým tématickým okruhům jakými byly například estetika, politické myšlení, tolerance, pojem veřejnosti a veřejného mínění, intelektuálové 18. století, pokrok a násilí v 18. století apod.

Od roku 1995 ISECS organizuje obdobný seminář věnovaný setkáním mezi mladými badateli ze západoevropských a severoamerických zemí a zemí Afriky, Jižní Ameriky a Asie, který se nazývá “Seminář Sever-Jih".

Kromě těchto akcí se konají pod záštitou ISECS četné další konference otevřené všem badatelům “osmnáctistoletníkům" a organizované jednotlivými vědeckými institucemi, které jsou členy národních společností. Mezi takováto setkání patří například pravidelné mezinárodní konference v Montmorency věnované J. J. Rousseauovi, konference Skupiny pro studium Condorcetova díla, pravidelná bilaterální setkání jako například francouzsko-italské, francouzsko-britské či rusko-německé konference, setkání organizovaná Německým historickým ústavem v Paříži apod.

Mezinárodní společnost pro studium 18. století má pro podporu své činnosti a šíření jejích výsledků k dispozici četná periodika. Patří mezi ně jak informační pomůcky, tak publikace přinášející výsledky vědecké práce jejích členů. Mezi publikacemi prvního druhu jmenujme především International directory of eighteenth-century studies (Répertoir international des dix-huitièmistes), obnovovaný každé čtyři roky a přiná-šející abecední seznam členů Společnosti s udáním jejich kontaktní adre-sy a sférou jejich výzkumného zájmu, vybavený indexem klíčových slov a jmenným a místním rejstříkem, které usnadňují orientaci v této užitečné příručce. Příprava tohoto seznamu spadá od roku 1980 do kompetence Technického sekretariátu Společnosti a Voltaire Foundation. O práci Výkonného výboru, činnosti a projektech ISECS, organizování různých konferencí a světových periodikách věnovaných 18. století informuje dvakrát ročně ISECS Bulletin (Bulletin de la SIEDS), jehož přípravou je od roku 1995 pověřen zástupce generálního sekretáře Společnosti. Členové ISECS získávají pravidelně obě informační publikace zdarma. Četné informace o aktivitě ISECS, jejích kongresech a jejích seminářích, které jsou průběžně aktualizovány, mohou zájemci získat rovněž na internetové adrese:
Voltaire Foundation http://www.voltaire.ox.ac.uk/

 

Odborným periodikem ISECS, v němž jsou publikovány výsledky výzkumu jejích členů a příspěvky účastníků tématicky zaměřených semi-nářů, včetně Seminářů “Východ-Západ" a “Sever-Jih”, je revue Etudes Internationales sur le Dix-huitième Siècle (International Eighteenth-Century Studies). Její nedávný vznik je spojen se jménem v současnosti odstupujícího prezidenta ISECS Jochena Schlobacha. Čestnými členy redakční rady tohoto periodika se stali Robert Darnton, Haydn Mason, Roland Mortier a René Pomeau, sekretáři redakce pak Deidre Dawson a

Denis Reynaud, na něž je možné se obrátit s žádostí o informace nebo o publikační možnost:

e-mail: dreynaud@mrash.fr

Soubory příspěvků z mezinárodních Kongresů osvícenství publi-kuje již tradičně oxfordská Voltaire Foundation v prestižním periodiku Studies on Voltaire and the 18th Century. Voltaire Foundation, která je současně vědeckým ústavem a významným edičním domem, úzce spolupracuje s ISECS a podporuje její ediční projekty. O dalších odborných možnostech, které nabízí, se zájemci mohou informovat na výše uvedené internetové adrese nebo na adrese:
Voltaire Foundation, 99 Banbury Road, Oxford OX2 6JX, U.K.

 

S ISECS spolupracují rovněž národní redakce dalších odborných časopisů zaměřených na problematiku 18. století, jako např. francouzské revue Dix-huitième Siècle, založené v roce 1969 v souvislosti se vznikem francouzské národní společnosti pro výzkum 18. století, nebo německého Das achtzehnte Jahrhundert či amerického periodika Eighteenth-Century Studies.

Odborných možností jak publikačních, tak účasti na seminářích, konferencích a kongresech, nabízí ISECS jak svým členům, tak i všem ostatním badatelům v oblasti 18. století, víc než dost. Dokud nebudou členové České společnosti pro výzkum 18. století dostávat pravidelné informace prostřednictvím zmíněných periodik ISECS, budeme se snažit zprávy o činnosti a projektech ISECS přinášet v našem Bulletinu.

U příležitosti 10. Mezinárodního kongresu osvícenství, který se konal v Dublinu ve dnech 25.-31. července 1999, se sešel k jednání Vý-konný výbor ISECS. V průběhu svého zasedání, dne 24. 7. 1999 rozhodl o přijetí České společnosti pro výzkum 18. století do zmíněné mezinárodní organizace. Vstup ČSVOS do ISECS jednohlasně potvrdilo generální shromáždění členů této zastřešující organizace dne 29. 7. 1999.

Pozn.: Více je možné se o ISECS dozvědět v: ISECS/SIEDS Bulletin, 1995, č. 1, s. 4-13; J. Schlobach, But, structures, chances et difficultes de la Socié.té Internationale d´Etude du Dix-huitième Siècle. In: M. Delon-J. Schlobach (ed.), La recherche dix-huitièmiste. Objets, methodes et institutions (1945-1995). Paris 1998, s. 167-176.


 Česká společnost pro výzkum 18. století nově vznikla zejména z potřeby soustředit zájemce o dějiny raného novověku v Čechách a na Moravě. Na rozdíl od jiných podobných společností, shromážděných pod hlavičkou ISECS/SIEDS však jejím zájmem nebude pouze století osmnácté, ale rovněž předchozí období. Chápeme tedy tuto společnost jako sdružení pro výzkum epochy baroku a osvícenství. V současné době existují u nás také jiné společnosti, především oborové (např. historická, uměleckohistorická, muzikologická, teatrologická apod.). Naším cílem proto nemůže být pouze zvětšit počet stávajících společností a duplovat tak jejich činnost, ale vytvořit společnost spíše multi-disciplinární. Navíc je to společnost, která bude otevřena nejen badatelům činným v oblasti historických věd, ale i ostatním zájemcům o vědění o dění v 17. a 18. století . S tím souvisí přirozeně i různorodý obsah naší budoucí činnosti.

Česká společnost pro výzkum 18. století si proto klade za cíl především:
a) organizovat multioborová setkání formou výročních konferencí a pracovních seminářů;
b) zpřístupnit členům informace z mezinárodní Společnosti pro výzkum 18. století a zprostředkovat kontakty členů se zahraničními institucemi a badateli (prostřednictvím mezinárodních adresářů a zpráv);
c) organizovat přednášky vlastní a spolu-pracovat na přednáškové aktivitě směrem
k odborné i laické veřejnosti.



Přednášky a Konference

    Cyklus “Pocta Borrominimu”. Na letošní rok připadá poslední ze tří významných výročí italských umělců (1596 se narodil malíř a architekt Pietro da Cortona, 1598 sochař a architekt GianLorezo Bernini - k oběma těmto výročím byly uskutečněny rozsáhlé výstavy). Na sklonku září 1599 se totiž narodil v Bissone Francesco Castelli (posléze známý jako architekt “Borromini”).

     Při této příležitosti zorganizovala

 

Přednášky spojené dobovou hudbou se konaly vždy v podvečer od 17,00 hod. v měsících červnu, září a listopadu.

První večer byl věnován projektům Borrominiho staveb v Moravské galerii v Brně.

Ve zdejší tzv. Grimmově sbírce plánů nejsou sice Borrominiho autografy, ale zajímavé zde jsou zvláště plány k římskému kostelu Santa Agnese na Piazza Navonna. Ty ukazují složitou výstavbu chrámu, neboť jejich původní autor Carlo Rainaldi se od Borrominiho projektu odchýlil převzetím klasizujích motivů jeho konkurenta Berniniho. To byla současně poloha, která zaujala brněnského architekta Frant. Ant. Grimma, který si tyto plány přivezl do Brna.

Druhý večer byl věnován pouze Borrominimu a jeho architektuře na podkladě diapo-zitivů jeho architektur a jeho vlastnoručních kreseb, které jsou dnes uchovány ve vídeňské Albertině. Tyto kresby budou od začátku příštího roku zpřístupněny na výstavách v Římě a ve Vídni.

Poslední listopadový večer (24. 11. v 17,00 hod.) má název “Borromini a Morava”. Přirozeně velký římský architekt na Moravě nic nevybudoval, přesto však je s tímto prostředím alespoň zčásti spojen. Především na Moravě pracovali jeho předkové z matčiny strany (Francesco a Leone Garove na renesančním zámku Moravský Krumlov a Dačice). Na počátku 18. století se ovšem zde nadto objevují také architektonické “borrominismy” v projektech neznámého autora v Olomouci a okolí (projekt jezuitského chrámu v Olomouci, kostel v Jesenci) a především při výstavbě klášterního kostela v Rajhradu u Brna, který stavěl Frant. Benedikt Klíčník podle projektu Jana Santiniho.

Cyklus byl poměrně hojně navštíven a upozornil na umění významného architekta.


Mezinárodní interdisciplinární konference ke kultuře pozdního 18. století “Christian Heinrich Spieß a jeho doba” se uskutečnila v Centru Franze Kafky v Praze ve dnech 11.-12. 11. 1999. Konferenci uspořádala Katedra germanistiky, nordistiky a nederlandistiky FF UK v Praze. Refe-ráty byly věnovány literárnímu dílu Ch. H. Spieße v evropských literárních souvislostech, a rovněž divadlu a výtvarnému umění jeho doby. Se svým příspěvkem mj. vystoupili: M. Titzmann (Passau), U. Hartje (Hamburg), , F. Seibt (München), K. Krolop, J. Čermák, A. Jakubcová, R. Prahl, V. Maidl (Praha). Všechny referáty budou publikovány ve sborníku z konference.


Bulletin České společnosti pro výzkum 18. století

Vydává: Česká společnost pro výzkum 18. století (národní součást ISECS/SIEDS
Historický ústav AV ČR, Prosecká 76, 190 00 Praha 9
Příspěvky přijímá: PhDr. Martina Grečenková (sekretář ČSVOS)

 [Zpět na hlavní stránku]