HOME: Gate* Metelka*Juenger*Letzel*Oratoria* Houslaři*Fukač* Mysliveček*Kantor* Vysokokohout*Seminar 2000*18. století*Náchodsko
JOHANN FRIEDRICH JÜNGER
ÚNOS
Novodobá premiéra po 200 letech v Náchodě
Městské divadlo Dr. Čížka v cyklu Mladého
diváka, ve čtvrtek 4. listopadu 1999, v 19.00 hodin
Arnoldiho herecká společnost Náchod
Překlad: Kateřina Bohadlová
Režie: Petr Hašek
Veselohra z roku 1792 od Johanna Friedricha Jüngera
(1759? - 1797), vídeňského dvorního básníka píšícího komedie v duchu
lidového divadla, je dosud jedinou doloženou činohrou v zámeckém
divadle (1797-1799) vévody Petra Kuronského v Náchodě. Historikové tuto hru
v Náchodě dosud vůbec nepřipomínají (viz např. E. Bouza - V. Sádlo,
Divadelní tradice Náchoda, NKS Náchod 1983; H. Sobková, Útěk princezny
Johany in: Život na zámku, 11/98, s. 62; O. Šafář, Arnoldi a
Johanka Kuronská, Náš čas 20. 7. 1999, č. 29, s. 5). Podle zprávy v Prager Zeitung
(1799, s. 833) byl Lustspiel "s
nejznamenitějším úspěchem a k spokojenosti dvora"
uveden 14.
srpna 1799 při oslavách vévodova uzdravení a jeho příjezdu do Náchoda.
Tragikomičnost tohoto představení i po 200 letech podtrhuje fakt, že téma
únosu začalo v Náchodě už malbou Únosu Európy na dveřích vévodova
kočáru, pokračovalo Únosem Proserpiny
na divadelní oponě a v srpnu 1799 Jüngerovou
hrou o únosu šlechticovy dcery Henriety von
Sachau panem Buchenhainem. Za necelé tři
měsíce (4. listopadu 1799) následoval skutečný únos, kdy režisér, herec, Maitre
des Plaisirs a dvorní rada Giuglielmi Carolo Arnoldi
opravdu utekl s vévodovou dcerou Johankou. Ten však při zámeckém představení
patrně jen předobraz svého
plánu sledoval z hlediště, protože
novinová zpráva uvádí, že činohra "byla provedena ochotníky".
Skutečným únosem pak spadla opona nad Arnoldiho dvorní kariérou, zámeckým
divadlem i vévodovým životem.
Obraz Jiřího Vavřiny
Arnoldi na zámku náchodském (1999), který byl vystavený v Galerii J.A.Šrůtka v Náchodě, intuitivně přispěl k novodobé premiéře po 200 letech.NEÚNOSNÉ ÚNOSY
Povídání o záhadném představení v kuronském zámeckém divadle před 200 lety, o objevu textu a o přípravě novodobé premiéry jediné známé činohry, která předcházela únosu vévodovy dcery 4. 11. 1799. S předpremiérovou ukázkou. http://www.jmc.cz/stan/juenger
Účinkují: Petr Hašek, Lucie Peterková, Kateřina Bohadlová, Ota Fajfr, Richard Kašpar, Martin Bohadlo, Stanislav Bohadlo
Literární kavárna (restaurace) Městského divadla Dr. J. Čížka
ve středu 3. 11. 2000 v 19.00 hodin
OSOBY:
Pan von Sachau (Richard Kašpar)
Henrieta von Sachau, jeho dcera
(Kateřina Bohadlová)
Vilma von Sachau, jeho neteř
(Lucie Peterková)
Pan v. Buchenhain, Henrietin milenec
(Petr Hašek)
Baron Rosenthal, Henrietě určený ženich
(Otakar Faifr)
Johann, jeho sluha
Jakub, sluha pana von Sachau
Číšník (Martin Bohadlo)
... Rosenthal: Děkuji pěkně! - "Karle", řekl mi nakonec strýček, "už ses dost dlouho toulal po světě, a tak jsem si říkal, že by bylo na čase, aby ses usadil." "Já a usadit?", ptám se. "Jak to myslíte?" "Měl by ses oženit." - Oženit, hm. Zkusil jsi už všechno na světě, co takový správný muž zkusit může, kromě ženění. Mohl bys to také přece jen vyzkoušet, krk za to nedáš. No a tak jsem si objednal poštovní vůz a jsem tady.
Buchenhain: Ach, dobře, žes mi připomněl ten poštovní vůz! (dívá se na hodinky). Já ho musím pro dnešní večer také ještě objednat.
R: Chceš odcestovat? Ještě dnes večer?
B: Jen na krátký výlet, dvě míle odsud.
R: Výlet? V tak ošklivém studeném a mokrém listopadovém počasí?
B: V teplém oblečení a v příjemné společnosti to půjde. Nech si to pro sebe, ale beru s sebou jednu dívku.
R: Dívku? - Jedu s vámi, pane bratře!
B: Aj poslušný služebníčku, to by se tak hodilo. Ty se přece musíš dnes večer seznámit s nevěstou.
R: Ach, to nestojí za řeč, na to je i zítra dost času. Něco takového si člověk nenechá ujít. Zkrátka, jedu s vámi.
B: Ne, bratře! Jednou pro vždy: nemůžeš s námi. Je to vážná věc, ta dívka je bohatá a z dobré rodiny.
R: Takže přímo únos?
B: Její otec je náladový a nechce mi ji dát dobrovolně, tak si ji vezmu sám. Klidně si tomu říkej únos...
Recenze, Náš čas roč. 39, č. 47 z 23. 11. 1999